Domácí pokusy

Specifickým typem chemického pokusu je domácí pokus. Jedná se o takový pokus, kdy chemickou reakci, děj nebo jev provádíme, pozorujeme a vyhodnocujeme v domácím prostředí.

Jednou z mnoha výhod takového pokusu je jeho nízká materiální náročnost. Pracujeme pouze s takovými látkami a pomůckami, které jsou v domácnosti běžně dostupné a jsou obvykle k dostání v obchodech s potravinami (např. jedlá soda, ocet, minerální vody), v drogériích (např. destilovaná voda, mýdlo) nebo v domácích potřebách (např. zavařovací sklenice, svíčky, zápalky). Obecná dostupnost takových látek logicky zaručuje i jejich bezpečnost. V této práci jsou vybrány pouze takové pokusy, které jsou v souladu se zákonem (Zákon 356/2003 Sb.) a které nejsou obsaženy v seznamu R-vět a S-vět.

Využití běžně dostupných chemických látek a pomůcek zaručuje také nízké nároky na znalosti a vědomosti osoby, která pokus provádí. Domácí pokusy nevyžadují žádné speciální požadavky na znalost zacházení s elektrickými přístroji, práci s laboratorním sklem nebo s chemikáliemi, jak je to běžné při obvyklých školních pokusech. Všechny výše uvedené výhody podtrhuje jedna poslední přednost, kterou je nízká finanční náročnost. Právě finance jsou v současné době velkým problémem ve školství a jedním z hlavních důvodů, proč se do výuky chemie nezařazují chemické pokusy. Školy většinou nemají finance k tomu, aby zřídily školní laboratoř s odpovídajícím vybavením. Právě domácí pokusy mohou klasické školní chemické pokusy nahradit a de facto se mohou stát i součástí běžné školní výuky chemie.

Domácí pokusnictví však má i své zápory. Dítě doma může samo provést několik pokusů, ale jako pedagogové už nemáme kontrolu nad tím, zda dítě pokus pochopilo a zda zcela rozumí všem procesům a jevům, které proběhly a zda sledovalo ty jevy, které mělo.

Při školním pokusu pedagog ještě před pokusem žákům objasní cíl a konkrétní úkoly experimentální práce a upozorní na procesy a jevy, které je třeba sledovat. Při pokusu přesně popisuje svoji činnost, vysvětluje a objasňuje. Po skončení pokusu spolu s žáky prodiskutuje průběh pokusu a stanoví závěry. O vše výše uvedené je domácí pokusnictví ochuzeno. Jisté kontroly, zda žák opravdu pochopil smysl konkrétního pokusu, lze však docílit vhodně formulovanými otázkami, které jsou součástí karty pokusu v její závěrečné části. Tyto otázky si žák po skončení experimentu doplní a následně s pedagogem ve výuce zkontroluje, případně prodiskutuje.

Domácí pokus může být pro žáky rovněž vhodným doplněním klasické školní chemické výuky. V domácím prostředí může být dítě uvolněnější, nemusí se bát, že udělá chybu nebo rozbije školní vybavení. Pracuje vlastním tempem a o své práci si rozhoduje samo. Může mít také pocit, že na výsledek experimentu přišlo samo, čímž se mu chemie může stát bližší a přitažlivější.

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich