Karta pokusu
Stěžejní část bakalářské práce je tvořena tzv. kartami pokusu. Jedná se o členěný text, který v co nejpřehlednější a nejjednodušší formě zahrnuje problematiku jednotlivých pokusů. Pro tuto bakalářskou práci byla zvolena strukturace karty pokusů do 14 kategorií: číslo pokusu, název pokusu, časová náročnost, zařazení dle RVP, pomůcky, chemikálie, bezpečnost práce, pracovní postup, pozorování, obrázek, závěr a otázky a odpovědi k úkolu.
V záhlaví karty je mimo čísla a názvu pokusu uvedena také časová náročnost. Ta je stanovena dle doby, za jakou ji vykonal relativně prakticky zručný student chemie. Je nutné tedy brát v úvahu, že žákům může trvat pokus o něco déle. Nicméně do této práce byly vybrány většinou takové pokusy, jejichž časová náročnost není vyšší než 10 minut a tedy jsou zvládnutelné i v klasické hodině výuky chemie, aniž by ji výrazně časově zatěžovaly.
Typ pokusu informuje o způsobu kde a kým může být pokus prováděn. Ve všech případech se jedná o pokusy žákovské, tedy není nutná přímá asistence pedagoga. Žákovské pokusy bychom mohli ještě detailněji členit na pokusy školní a domácí. Zde je však volba zcela na pedagogovi, zda se rozhodne pokusy realizovat v klasické školní výuce chemie či zda pokus nechá žáky udělat formou domácí přípravy.
Každý pokus je zařazen do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání v kolonce Zařazení do RVP. Jedná se o doporučení, které pedagogovi usnadní práci při vybírání vhodného pokusu při probírání určité látky. Většina z pokusů uvedených v této práci se může zařadit do výuky při probírání vícera témat a to nejen v chemii ale i v jiných vzdělávacích oblastech.
Princip pokusu stručnou formou objasňuje, které procesy a jevy v pokusu nastanou, případně které procesy a jevy je třeba sledovat. Vystupuje zde jako krátké nahlédnutí do tématu a obeznámení se základními vlastnostmi látek, které budeme při pokusu pozorovat.
Dále jsou v kartě pokusu uvedeny pomůcky potřebné k vykonání experimentu. Je nutné zdůraznit, že seznam použitých pomůcek nesmíme brát dogmaticky a že můžeme jednotlivé pomůcky snadno nahradit jinými. Např. kádinku lze nahradit zavařovací sklenicí, běžnou kuchyňskou sklenicí, odříznutou PET-láhví atd. Je jen na osobě, která pokus provádí, jaké pomůcky si sama zvolí. Vždy bychom však měli usilovat, aby pokus zůstal bezpečný, zdravotně nezávadný, šetrný k životnímu prostředí a pokud možno co nejlevnější.
Kolonka chemikálie nás informuje o chemických látkách, které budeme v pokusu potřebovat. Vždy je uveden název látky, její chemický ekvivalent, vzorec, případně triviální název.
Bezpečnost práce popisuje nejzávažnější nepříznivé účinky použitých chemických látek na lidské zdraví a uvádí způsoby první pomoci, pokud dojde ke styku s chemickou látkou. První pomoc je vždy uvedena v pořadí: vdechnutí látky, styk s kůží, zasažení zraku a požití látky. U více než poloviny uvedených pokusů se však, v rámci zachování bezpečnosti práce v domácím prostředí bez dohledu pedagoga, žádné nebezpečné látky nepoužívají.
Stěžejní částí karty pokusu je pracovní postup, který v očíslovaných bodech chronologicky a jasně formuluje jednotlivé úkony, které je třeba během pokusu provádět, aby žák došel ke správnému výsledku. Pracovní postup je stylizován v první osobě množného čísla.
Za pracovním postupem je uvedeno pozorování, jehož cílem je upozornit žáky na jevy, vlastnosti a procesy, které jsou pro daný pokus zásadní a které je třeba obzvlášť pečlivě sledovat.
Každá karta pokusu je obohacena i o grafickou složku, kterou zde naplňuje kategorie obrázek. Jedná se o časově uspořádaný sled fotografií, kdy první snímek vždy vyobrazuje všechny pomůcky a chemikálie, které budou při pokusu potřeba a druhý obrázek zachycuje aparaturu, kterou je třeba pro správný průběh pokusu sestavit. Zbylé fotografie dokumentují jednotlivé fáze pokusu či ty části práce, které mohou být pro žáky z textu těžko pochopitelné.
V závěru karty pokusu je shrnuto vše, co je pro daný pokus z hlediska probírané látky důležité, všechny procesy a jevy, které byly pozorovány, případně jsou zde uvedeny konkrétní naměřené hodnoty. Je na vůli pedagoga, zda žákům poskytne kartu pokusu i s doplněným závěrem či zda žáci budou muset závěr formulovat sami. Vhodnější se jeví spíš druhá možnost.
Otázky a odpovědi k úkolu jsou vytvořeny tak, aby pokud možno postihly problematiku pokusu v co nejširší rovině. Velice často se nejedná o zjišťování čistě chemických znalostí a dovedností, ale důraz je kladen na propojení tématu i s jinými vzdělávacími oblastmi či s běžným životem. Mnohdy se jedná také o otázky, jejichž odpovědi je třeba vyhledat v literatuře nebo na internetu, čímž se dítě zdokonaluje ve způsobu a možnostech vyhledávání informací. V kartách pokusů uvedených v této práci jsou otázky i s doplněnými odpověďmi. Pedagog by měl žákům předložit kartu bez odpovědí a pokud možno i bez závěru.